ČESKÝ "MINIDLOUHÁN" NA CRUFT'S v ANGLII

V hlavě se rodí plán na prima výlet. .
Když jsme si od chovatelsko - manželské dvojice Thomas a Klára Wastiaux pořizovali prvního a na dlouhou dobu jistě posledního jezevčíka psa do naší chovatelské stanice , netušili jsme , jak moc nás Ciko Toklarama´s donutí vytáhnout „paty“ z naší rodné vísky :- ).
V roce 2008 jsme s ním po výstavách procestovali skoro celou Českou republiku, Slovensko, Rakousko, Maďarsko . . . a Cikovi se na výstavních prknech dařilo – dvakrát se mu v Rakousku podařilo dokonce stát v závěrečných soutěžích na stupních vítězů, z čehož jednou to byl i BIG junior sk. FCI IV. Několika tituly CAJC v různých zemích se Cikovi podařilo získat Junioršampionáty České republiky, Slovenska i WUT junioršampiona. Vrcholem výstavního snažení našeho zlatíčka, a potažmo i nás , se stala Evropská výstava v Budapešti v říjnu 2008, kde Ciko získal titul Evropský vítěz třídy mladých v králičích jezevčících a tím i kvalifikaci na světoznámou výstavu Cruft´s pro rok 2009 a 2010. Cruft´s se koná každoročně na začátku března v anglickém Birminghamu.. Není to běžná výstava, pro účast je potřeba pro zahraniční/ mimoanglické / účastníky splnit podmínky kvalifikace: psi interšampioni mohou na Cruft´s kdykoliv, ostatní až po získání vítězství ve třídě mladých CAJC / což byl případ našeho Cika/ nebo CACIBa na vyjmenovaných kvalifikačních výstavách v Evropě . Držitelé titulů CAJC a CACIB získávají certifikát, který je opravňuje k přihlášení na Cruft's v následujícím roce. V ČR byla kvalifikační výstavou MV Praha loni na jaře a letos MV Brno v únoru.
A když Ciko Toklarama´s kvalifikaci měl, tak proč nejet?? Tento plán se nám rodil v hlavě už delší dobu, ale vzhledem k tomu, že Ciko mohl začít vystavovat ve třídě mladých až od června 2008, kdy dovršil 9 měsíců , nebylo příležítostí k získání kvalifikace na Cruft´s již mnoho a času ke splnění veterinárních podmínek / jak se dočtete dále…/ pro vstup na území Anglie ještě méně. Oku zkušeného vystavovatele dále neujde, že pokud jsme chtěli stihnout účast na Cruft´s na začátku března 2009, museli jsme mít některé veterinární podmínky splněné dříve než kvalifikaci :- ). Přesně tak. . .trošku jsme zariskovali, udělali serologické testy na vzteklinu v době, kdy jsme ještě nevěděli, jestli se Cikovi podaří kvalifikovat, ale vyplatilo se…..v Budapešti Ciko zabojoval . . . a mohli jsme vyrazit.
Hodně českých jezevčíkářů nám cestu na Cruft´s rozmlouvalo, neboť z vlastních zkušeností věděli, že se sice výstavy zúčastnit můžeme, ale vidina jakéhokoliv ocenění se rovná téměř nule.Vzhled anglického jezevčíka a jezevčíka vystavovaného u nás a okolních zemích / které uznávají vzhled dle standartu FCI/ se totiž podstatně liší .Vzhledem k tomu, že na výstavě posuzují převážně angličtí rozhodčí , je tedy malá pravděpodobnost, že by právě oni prolomili anglické jezevčíkářské ledy a umístili „neanglického“ jezevčíka na čelní místa. Vzhled je takto markantně rozdílný pouze u dlouhosrstých jezevčíků v rázu mini , drsnosrstí a hladkosrstí jsou vzhledově téměř srovnatelní. Za zmínku snad stojí pouze váha u standardních jezevčíků, kde 14-15 kg vystavující se jezevčík je naprosto běžnou záležitostí. Přesto nás lákalo se výstavy zúčastnit a předvést anglickým chovatelům, jak vypadají malí dlouhosrstí jezevčíci na opačné straně kanálu La Manche. . .

Typický představitel anglického krémového jezevčíka
Jak by se tento jezevčík vyjímal v našich výstavních kruzích? Nám by se tam docela líbil. . . .pracovní přezdívku jsme mu dali „Sněhurka“.

Trocha teorie - výstavy v Anglii a u nás
Teď něco málo o systému skupin a tříd na Cruft´s. Anglie má pro nás odlišný systém soutěžních tříd a skupin, zná jen sedm skupin oproti deseti v zemích pod FCI. Jezevčíci spadají do tzv. Hound group – třída honičů / spolu s např. afghánskými chrty, bígly, basety apod.
Rovněž systém tříd je trochu jiný. Dospělí zahraniční psi, kteří se na Cruft´s kvalifikují , musí být přihlášeni pouze do třídy otevřené /Open class/. Ciko vzhledem k tomu, že je mladý pes, mohl být přihlášen do dvou tříd mladých – do třídy Special junior / do 18 měsíců/, kde bylo letos přihlášeno 12 psů a do třídy Yerling/ do 24 měsíců/, kde bylo přihlášeno 16 psů. Taky nezvykle vysoký počet vystavovaných psů v kruhu ve srovnání s našimi výstavami :- ).
Posuzování v kruzích má v Anglii přesně daný protokol. Jednak se nepíší posudky, takže je možné posoudit poměrně velký počet psů. Na začátku posuzování v každé třídě se obejde jeden kruh, psi se pak posoudí jednotlivě v postoji i v pohybu, vyberou se finalisté – většinou 5 - a pak rozhodčí určí pořadí . Ostatní účastníci odcházejí bez jakéhokoliv hodnocení.
Psům je zadáváno ocenění v pořadí první až třetí, pes na čtvrtém místě je oceněn jako Reserve (Res.), pátý Very Highly Commended (VHC), pokud jsou udělena další místa , pak šestý Highly Commended (HC) a sedmý Commended.

Teorie pokračuje. . . rozdíly ve vzhledu anglických a českých jezevčíků
Angličani neznají rozdělení na králičí a trpasličí ráz, tyto oba typy jezevčíků jsou řazeny v Anglii do tzv. - miniaturního rázu, z čehož plyne, že náš Ciko se svými cca 4.3 kg / s tím, že dostal vyživovací kůru během cesty :- )/ mezi anglickými jezevčíky vypadal poněkud podezřele. . . . Váhu anglických kolegů jezevčíků bych tipovala mezi 5-6 kg , což je horní váhová hranice našeho trpasličího jezevčíka :- )
Rovněž srst je u dlouhosrstého anglického minijezevčíka naprosto jiná, hustší, bohatší, nepřiléhavá, zejména na zádi, zřetelný je výrazně nižší odstup od země / hrudníkem si „ angličáci“ courají skoro po zemi. . /. Výhodou jsou jistě silnější končetiny, zejména přední / rozhodčí si hodně potrpí na správné postavení předních i zadních končetin při výstavním postoji . . .až pedantsky, ale určitě námi hodnoceno jako klad!/.
Hlava anglického jezevčíka je taky jiná – kratší hlava, celkově ,kulatější temeno, oči výrazné. Srst se jezevčíkům často zastříhává - kolem uší a na krku, aby vynikla bohatá srst na hrudi a závěsy.

Černí a červení angličtí jezevčíci
Červený anglický „ minidlouhán“
Tygrovaný anglický jezevčík
Anglické trojspřeží
Typický představitel anglického dlouhosrstého standardního jezevčíka – trochu jiná váhová kategorie než u nás :- ), 14-15 kg jezevčík není výjimkou.
A tady jeho o trochu světlejší kolega

Kvalifikaci máme – tak bychom mohli vyrazit, ne? . .
Začali jsme tedy zjišťovat, co vše je potřeba na to, abychom se s naším „minidlouhánem“ do Anglie dostali. A čekala nás spousta nemilých překvapení. Logicky jsme usoudili, že nejjednodušší a nejrychlejší cesta do anglického Birminghamu bude letadlem. Navíc výstavní areál v Birminghamu téměř sousedí s letištěm.Ciko je malý, lehký , i s přepravkou se v pohodě vleze do váhy 5 kg, takže by mohl být s námi na palubě letadla. Potud naše laické , jak vyplynulo dále - velmi naivní úvahy.
Z omylu nás okamžitě vyvedli téměř všechny letecké společnosti , protože nám psa dopravit do Anglie letecky prostě odmítli , z důvodu přísných veterinárních podmínek. Prý si máme vymyslet jakoukoliv zemi, kromě Velké Británie, Irska a Malty – třeba prý klidně Somálsko:- ).
Pouze České aerolinky byly svolné, ale jen jako tzv. cargo, tedy zásilku v zavazadlovém prostoru a co by nás čekalo za martýria ještě na letišti v Birminghamu už jsme raději ani nechtěli slyšet. Představa Cika někde v zavazadlovém prostoru , a to ještě mnohdy ani ne ve stejném letadle, jak nám paní na informacích sdělila, nás z cestování letadlem do Anglie rychle vyléčila. Na tomto místě jistě stojí za zmínku, že letos je Evropská výstava psů umístěna do irského Dublinu. Zajímalo by mě, jak si vedení FCI představuje dopravu do místa konání výstavy? ? Vzhledem k tomu, že na všechny rázy jezevčíků je tam plánován jen jeden rozhodčí, pak jistě velkou účast nepředpokládají. . . pro mě nepochopitelné. Ale to jen jako vsuvka k pobavení do našeho vyprávění:- ) Druhou variantou cestování do Anglie tedy bylo auto a vzhledem k tomu,. že vlastníme auto obytné , pořízené za účelem výstavním / něžně ho nazýváme „ Hrošík“/ ,bylo rozhodnuto…do Anglie se jede autem. Následovalo studium cesty z Vincencova do Birminghamu . . . cca celkem 3600 km obě cesty včetně trajektu přes kanál La Manche:- ). Nu což, máme zdatného řidiče v našem pánečkovi a ten prohlásil, že to odřídí a kvůli Cikouškovi pojede i vlevo :- ) Takže vlastně zdánlivě vyřešeno. . .

Náš dopravní prostředek zvaný „ Hrošík“
Cikova přepravka pro cestu autem i výstavu

Další komplikace - veterinární a jiné podmínky pro vstup psa do Anglie
Po vyřešení dopravního prostředku jsme z různých internetových serverů začali studovat veterinární podmínky pro vstup psa na anglické území a účast na výstavě . . . pro našince poměrně přísné , ne vždy logicky zdůvodnitelné :- ) Před přihlášením na jakoukoliv výstavu ve Velké Británii musí mít pes vyřízeno tzv. ATC číslo /evidenční číslo v databázi Kennel Clubu v Anglii/. Stačí vyřídit pejskovi jednou za život, něco jako občanský průkaz do Anglie :- ) Vyřízení nám trvalo cca 14 dní, cena 12 liber.
Další podmínkou je zaregistrovaný EU Pet Passport a v něm:

1. zapsané číslo čipu a očkování proti vzteklině vakcínou uznávanou v Anglii . Tady jsme narazili na první úskalí, neb musí být jednoznačně dodržené pořadí - nejdříve čip , pak očkování na vzteklinu, pak serologické testy na vzteklinu. Poměrně přísně se toto pořadí kontroluje na hranicích, vrácení se domů není až zas tak neobvyklé. My běžně čip aplikujeme našim jezevčíkům až cca v 6 měsících, kdy už mají první očkování proti vzteklině za sebou. Nechtěli-li jsme tedy slzet na hranicích, nezbývalo nic jiného, než Cika nechat naočkovat proti vzteklině znovu, aby bylo dodržené pořadí.

2. ve stanovené lhůtě po očkování - minim. 30 dnů - musí mít pes vyhotoven serologický test na vzteklinu ve spec. laboratoři, opět s ověřením totožnosti přes čip. / cena cca 1500,- Kč/ Výsledek testu musí být úředně zapsán do Pet Pasu , potvrzen veterinárním lékařem. Serologický test musí být vyhotoven minimálně 6 měsíců před příjezdem do Anglie! ! / časová podmínka pro nás neměla přílišnou logiku, někdy je ale lépe nepřemýšlet . . . / Hladina protilátek proti vzteklině při testu musí být větší než 0.5 IU/ml. Tento test stačí pejskovi udělat 1x za život, při dodržení podmínky každoročního očkování na vzteklinu.

3. před odjezdem je nutno nechat psa odčervit (např. Drontal nebo jiný v Anglii uznaný prostředek proto tasemnici) a ošetřit proti klíšťatům a blechám (např. Frontline nebo jinou uznávanou látkou). Toto ošetření nesmí být v době překročení hranic do Anglie mladší 24 hodin a starší 48 hodin/ opět přísně kontrolováno na hranicích!/. Do Pet Pasu musí být uveden název látky, název jejího výrobce, datum a přesně hodina/ !/ošetření, potvrzení veterinárním lékařem.

4. V Pet pasu musí být potvrzeno klinické vyšetření psa před odjezdem .

Za účasti několika veterinárních lékařů se nám podařilo se prokousat i výše uvedenými podmínkami a mohli jsme vyrazit!!

A už fakt jedeme. . .
O víkendu se nám podařilo vše nachystat, naskládat do auta, vykoupat Cika i nás, odvézt Haničku do týdenní školky k bráškovi Rexovi, nachystat baštu pro hafany zůstávající doma a předat pokyny pro péči o ně kamarádovi a starostovi Vincencova Vaškovi .V telefonickém spojení jsme byli s Klárou a Thomasem Wastiaux, kteří ale vyjížděli o dost později než my:- ). My jsme se hodlali cestou i trochu kochat. . . prostě jsme to pojali jako výlet a dovolenou. Vyjeli jsme v pondělí 2.3. 2009 v 8 hodin ráno z Vincencova směr Strakonice a celou cestu jsme přemýšleli, co jsme zapomněli. . . kupodivu jsme na nic nepřišli :- ). Ve Strakonicích jsme naložili kamarádku Šárku , která měla na starosti obsluhu dvou důležitých přístrojů – fotoaparátu a zejména kamery - a v počtu 3 + Ciko jsme za pomoci navigace / výborná a důležitá věc – dobré je zaktualizovat mapy před cestou:- ) /vyrazili směr Norimberk, Frankfurt, Bonn. Počasí nic moc, pršelo , ale náš páneček je skvělý řidič a podařilo se nám v pondělí dojet až k Bonnu. Tam jsme přespali v našem obytňáčku „Hrošíkovi“ na parkovišti u benzínové pumpy.
V úterý ráno jsme vstávali kolem osmé hodiny. Následovalo povinné ranní venkovní cigárko Mezitím se v „Hrošíkovi“ otevřelo kuchyňské okénko a vzhledem k tomu, že naši kameramanku Šárku důvěrně přezdíváme „křeček“, říkali jsme, že otvíráme „ Bar u křečka“ :- ) Ve snídaňovém křečkovském baru se podávalo kafíčko, hraběnčiny řezy, koláčky apod. Prostě snídaně jak má být. Ciko zbaštil svoje granulky, něco vyloudil navíc od baru a mohli jsme vyrazit dále.
Překročili jsme německo-belgické hranice a další , tentokrát obědovou zastávku, jsme udělali až na příjemném odpočívadle před Bruselem.

Že by Cikosnack??
A vyrážíme směr Brusel. . .

Pak jsme plánovaně zamířili do belgického pobřežního letoviska Ostendee, kde se páneček na chvíli prospal, Ciko ho bedlivě na sedadle spolujezdce hlídal , aby ho nikdo nerušil . My ženské , jsme běželi zkontrolovat zásoby belgických obchůdků – nějaké parády a samozřejmě i výborné belgické pralinky! Ostendee bylo krásné čisté městečko s prvním výhledem na Severní moře během naší cesty. Francouzské Callais, odkud jsme měli naplánovaný trajekt, odtud bylo cca 90 km. Bedlivě jsme okoukly stav mořské hladiny. . . no úpřímně nic moc, vlny se zvedají. . . to nám na trajektu asi moc dobře nebude :-(

Centrum Ostendee
Molo a písečná pláž v Ostendee – obloha se nám pěkně zatahuje. . .

Podél pobřeží překračujeme belgicko - francouzské hranice a míříme k městečku Callais, kde máme na osmou hodinu večer zamluvený trajekt u společnosti Seafrance / prý jsme měli štěstí, že zrovna nestávkovali. . /. Cena za trajekt při včasném objednání přes internet 185 Euro / záleží na velikosti auta, počtu osob + pes/ s tím, že jsme měli tzv. Flexi jízdenku s možností změny času odjezdu za minimální příplatek.
Následuje celní prohlídka včetně prohlídky auta, zda nepašujeme černé pasažéry. My, ani naše pasy, úředníky moc nezajímáme. Zato Ciko. . . ten je středem pozornosti – zkontrolovat čip čtečkou, pas Cika obrací celník zleva doprava a zprava doleva, proběhne několik telefonátů, nakonec milostivě dostáváme žlutou listinu s nápisem „Pes v autě“, kterou musíme přilepit na čelní sklo auta. Ještě doklad na trajekt . . . a můžeme se řadit na vjezd do trajektu. Počasí se zhoršuje, prší, fouká vítr . . no vypadá to, že nás Anglie přivítá svým typickým anglickým počasím.
Po vjezdu na trajekt necháváme Cika v jeho přepravce v autě/ psi nesmí na palubu! /, zamykáme auto a přemísťujeme se na horní palubu. Docela to houpe, naše žaludky se přizpůsobují. . . někteří to řeší drinkem, jiní nanukem, kávou apod. Cesta místo obvyklé 1,5 hodiny trvala vzhledem k nepříznivému počasí skoro 2.5 hodiny, ale přistáváme bezpečně

Restaurace na trajektu
Trajektový bar . . . bylo ho potřeba. . .

Běžíme rychle do auta zkontrolovat Cika. Ten vypadá, že ho nějaké houpání naprosto nerozhodilo, spíš to příjemně prospal. Takže přetočit hodinky o hodinu zpět/ anglický čas/ , nasedat a vyrážíme….ale pozor, jedeme v levém jízdním pruhu! ! ! Taky si vzápětí uvědomujeme, že nám nějak nesedí vzdálenosti na ukazatelích u dálnice a na naší navigaci . . .aha - na ukazatelích míle, na navigaci kilometry - ach, ti angličani :- ).
V šíleném počasí, kdy se k větru a dešti přidala ještě mlha jsme ujeli téměř 100 km a dorazili jsme až na obchvat okolo Londýna, kde jsme skoro o půlnoci zastavili na odpočívadle s restaurací a benzínovou pumpou s nápisem „Welcome break“. Během těch 100 km bylo ještě pár menších odpočinkových parkovišť , na které naváděly informační tabule s nápisem „Services“ . Na doporučení známých jsme natankovali plnou nádrž do“Hrošíka“ před vjezdem na trajekt, neb v Anglii benzínových pump přímo u dálnice moc není, vždy se z dálnice dost sjíždí a je nutno tato místa docela znát.
Venku lilo tak šíleně, že Ciko téměř odmítl opustit prostor auta a koukal na nás, jestli prý nemůže použít WC v autě:- ). Dostal pláštěnku a hybaj ven . . . i s paničkou. Zaplatili jsme 10 liber za parkování auta přes noc / 2 hodiny jsou zdarma/ a byli jsme rádi, že můžeme zalehnout a bubnování na kapotu auta nás rychle uspalo.
Ve středu ráno jsme se probudili do slunečného počasí , otevřeli jsme „Bar u křečka“, dali si anglicko-českou snídani, okoukli, kdeže jsme to vlastně v noci zastavili :- ) a vydali se vstříc Birminghamu. To už nebylo daleko,počasí bylo krásné a my jsme se mohli kochat anglickou jarní krajinou.

Ráno vypadalo naše přespávací parkoviště přívětivěji než v noci. .
Dokonce i typický anglický hotel tu byl, tráva krásně zelená, prostě jarní Anglie

Odpoledne přijíždíme do Birminghamu do hotelu Hilton, který je přímo v sousedství výstavních hal. Hotel jsme víceméně volili z důvodu parkování u výstavních hal a možnosti pohodlného osprchování, podruhé bychom ale spíše zvolili možnost přespat v autě a osprchovat se na odpočívadle s restaurací a veškerým komfortem cca 20 km od Birminghamu. Ušetřili bychom jistě dost peněz za hotel a parkovat se dalo ráno před halami taky, možná už i v noci. . . Jistě zkušenost pro příště :- ).Navíc v hotelu sice sprcha byla , ale hlavice od sprchy byla vysoko nad vanou, takže když jsme si chtěli okoupat Cika ještě těsně před výstavou, tak jsme museli volit buď ruční oplachování nebo zvolit sprchování jezevčíka cca 2 metry nad vanou. . . vypadal jak netopýr:- ), ale zvládli jsme to.
Jinak jako stručné hodnocení hotelu s honosným názvem Hilton - ubytování a zejména služby s ním související zdaleka neodpovídali zaplacené ceně :- (

Výstavní den –čtvrtek 5.března 2009
…..a nastal den D. Brzy ráno jsme si pochutnali ještě v hotelu na anglické snídani, která vyhovovala všem, neb byla formou „ co si kdo nabere, to má“. Pak jsme sbalili věci z pokoje, vše odnesli do „Hrošíka“ a vydali se směrem k výstavním halám, kam už proudily davy lidí a hafanů. Za zmínku zde jistě stojí, že na Cruft´s nesmí žádný pes, který není ten den vystavován nebo se neúčastní programu. Každý vystavovatel obdrží kupony pro vstup i odchod psa z výstavy (opustit výstavu se psem není možné před 16 hodinou) a kupon na katalog, pokud si ho předplatil.
Ve výstavní hale jsme si našli své výstavní číslo na lavici (bench), kde jsme měli vyhrazené místo pro Cika.To je podstatná odlišnost od našich výstav. Pes nesmí „bench“ opustit kromě venčení a vystavování a nesmí být více jak 30 minut bez dozoru. Přepravky a klece jsou možné, ale pes v nich musí mít dostatek prostoru, aby se postavil. Venčení je klasicky na prostoru, kde jsou piliny a sloupek uprostřed, místo je ohrazeno.

Ciko a jeho séparé se vším pohodlím a propagací :- )
Mediale a kokarda jako památka účasti na Cruftś

Výstavní prostory byly obrovské, výstavní kruh krásně prostorný, asi tak 5x větší než běžně na našich výstavách , pokrytý kompletně čistým kobercem. Označení jak kruhů , tak míst pro pejsky v „bench“ jasné, zřetelné.
Po umístění Cikovi bedýnky a všech věcí do jeho vyhrazeného prostoru jsme si šli trochu procvičit chůzi v tak velkém kruhu a malinko se aklimatizovat Páneček a naše kameramanka naladili aparáty a mohlo se začít. . .Je 8.30 hod. Po třídě štěňat nastupuje třída Special junior – do 18 měsíců - v ní 12 účastníků včetně Cika. Jedno kolečko v kruhu a už se jde na posuzování jednotlivých jezevčíků . . je to dost dlouhé, protože je nás tady moc, ostatní zrovna neposuzovaní , se snaží pejsky zabavit pamlsky, komunikací , trochu ještě doupravit. . . a už je řada na nás. .

Pečlivá příprava Cika na výstavním stole, hlavně srovnat „ťapky“
A už je Ciko pod drobnohledem paní rozhodčí, prohlídka je podstatně delší a podrobnější než na našich výstavách
Chůze tam a zpět, v kruhu a zařadit se. . .
Závěrečný postoj . . .
A závěrečné kolečko pod bedlivým pohledem rozhodčí Miss M. Norton
. .a taky pod pečlivým dozorem naší všudypřítomné kameramanky Šárky

Tak . . . a první předvedení máme za sebou, ostudu jsme určitě neudělali, Ciko byl moc šikovný. Čekáme až paní rozhodčí doposuzuje všechny a znovu všichni pejsci do výstavních postojů.

A opět postavit pejsky do výstavních postojů . .
byli jsme pod pečlivým dohledem chovatelky Cika – Kláry Wastiaux

Potom jedno kolečko v kruhu a paní rozhodčí vybírá 5 nejlepších, mezi kterými dle očekávání nejsme, což nám náladu, ale nikterak nekazí. Jsme sledováni bedlivým očkem chovatelky Cika – Kláry Wastiaux- a myslím, že z nás má docela radost . . :- ).
Následuje další třída – Yerling – do 24 měsíců věku psa – zde je Ciko přihlášen taky. Celkem nastupuje 16 přihlášených psů. Absolvujeme jedno úvodní kolečko se všemi, poté musíme čekat až se posoudí všichni psi ze třídy Yerling- podruhé už na výstavní stoleček nemusíme – a zase závěrečný postoj a chůze v kruhu všech účastníků. Vybírá se opět 5 nejlepších - bez naší účasti . . . . a máme to za sebou. Naše první vystoupení na Cruftu. . . . . Na památku účasti na Cruftu má Ciko nádhernou medaili.

Ubíráme se směr „bench“ a hned za námi přicházejí angličtí kolegové chovatelé a chtějí si povídat :- ). Jsem ráda, že jsem zintenzivnila svou výuku angličtiny :- ). Zajímají se o rodokmen, povahu i vzhled Cika, obzvláště hlava je zaujala, není se co divit při pohledu na Cikovy anglické kamarády :- ).
Podstatnou informací pro Angličany byla lovecká upotřebitelnost našeho jezevčíka, norovací zkoušky Cika byly jistě velkým plusem v očích anglických chovatelů. Protože jsme tušili, že asi budeme tak trochu „výstavními exoty“ , vzali jsme Cikovi nějaké „propagační materiály“ . Angličané byli velmi komunikativní, přátelští, ochotni ke sdělení jakýchkoliv informací o chovu jezevčíka v jejich zemi, rádi nám se svými miláčky zapózovali i před objektivem.

Anglický červený jezevčík
Černý jezevčík s pálením

Pak jsme se postupně střídali při hlídání Cika a „ zbytek mančaftu“ buď sledoval zbývající posuzované jezevčíky nebo běhal po stáncích, ve kterých bylo nepřeberné množství zboží všeho druhu ,asi tak v 10 násobném množství oproti našim výstavám.

Ciko /vlevo v přepravce/ a jeho „chudší“ anglický kolega /vpravo/
Kočárek pro jezevčíky

Svůj stánek zde měl taky Klub dlouhosrstých jezevčíků, kde byli k prodeji jezevčíci ve všech podobách - zlaté přívěsky, spony, přívěsky na klíče , portéty, hračky, nálepky . . . prostě všude jezevčík. . . . a milé anglické dámy .

Stánek Klubu chovatelů dlouhosrstých jezevčíků
Jako druhý a poslední zástupce neanglického typu jezevčíka byl na Cruftu kromě nás i Světový vítěz Monteckel Avis Agatic z Ruska

Čekáme na ukončení posuzování a vyhlášení nejlepšího jedince plemene- BOB. Je 16.00 hod. a paní rozhodčí posuzuje od 8.30 bez přestávky.Obdivuhodný výkon.

Boj o titul BOB – vlevo nejlepší dlouhosrstý minijezevčík - pes, vpravo fena.
a vyhrává králičí fenka - CH TAMMERA TOUCH OF ELEGANCE majitelky MRS J A HOLMES . Osrstění a silné přední tlapky by jí mohl leckterý náš jezevčík závidět:- ). . . ale mají zase jiné přednosti.

Všichni vystavující se pomalu balí a vypravují se buď na závěrečné soutěže nebo domů. My jsme zvolili variantu č. 2 spolu s téměř všemi anglickými chovateli, kteří zkonstatovali, že vítězem skupiny honičů v 99% stejně v bývá teriér :- ) a tak jsme zvolili dřívější odjezd směr domov.
Dobré je, zapamatovat si, že na vstupním kuponu psa je opravdu i část., která se odevzdává při odchodu se psem z výstaviště. . . . . trošku jsme si totiž chtěli rozdělit úkoly po ukončení výstavy a tak páneček se Šárkou odešli směr auto se všemi věcmi / včetně vstupního listu Cika a paniččiny kabelky s mobilem:- )/ Ciko s paničkou a foťákem ještě samozřejmě zůstal ve výstavní hale, dodělat poslední fotky, rozloučit se s anglickými chovateli. . Jaképak ale bylo překvapení, když nás Angličani nechtěli pustit z haly ven :- ), neb jsme neměli zmiňovaný kupon na odchod, který byl na vstupním listě. A mobil taky ne. . Ještě , že český človíček si poradí všude. . . prostě jsme se ven dostali, ale situace příjemná to nebyla.
Vyjíždíme z parkoviště hotelu Hilton v Birminghamu cca v 18.00 hod. a upalujeme směr domov. . . dojíždíme na parkoviště „ Welcome break“ na obchvatu Londýna, kde přespíme.
Ráno v pohodičce posnídáme , zhodnotíme zážitky z minulého dne, okoukneme naposledy angličany a jedeme směr přístaviště v Doveru. Máme sice lístky na trajekt plánované až na večer, ale plány jsme změnili a chceme jednu jízdu absolvovat ve dne. Vzhledem k tomu, že je krásné počasí by to mohl být prima zážitek. Tentokrát celníky nezajímáme vůbec, ani my ani pes. . . kdybychom vezli slona, tak je to Angličanům asi jedno. :- ) Lístek na čelní sklo, že máme v autě pejska, dostáváme až od přepravní společnosti Seafrance, připlatíme cca 17 liber za změnu času odjezdu a můžeme se nalodit. . . .je nádherně, počasí fakt vyšlo, plavba je zážitek. . .

Přepravní společnost Seafrance a sloupku se držící znavený, ale šťastný řidič, který právě dojezdil vlevo :- ) a ucaprtaná dokumentaristka Šárka
A to jsme my – šťastní majitelé jednoho Cruftového dlouhosrstého zlatíčka. . . za námi v dáli anglický Dover
Dvě mořské vlčice
Míjíme kolegu. . .
Naposledy zkontrolujeme o patro níž zaparkované a ukotvené kamiony. . . tam někde dole je i náš Ciko – samotný, statečný. . :- )
A už nás vítá francouzský přístav Callais

Přistáváme v Calais, v mozku přepnout na jízdu vpravo – pánečkovi se to podařilo na první pokus, ostatní posádce to chvilku trvalo:- )- a upalujeme směr Brusel. Tady opět přespáváme a ráno - v sobotu vyjíždíme směr Frankfurt, Norimberk, Strakonice, kde nás opouští naše „kameramanka křeček „ Šárka a zbytek posádky jede směr Vincencov, kde je obrovské přivítání se zbytkem smečky. Ciko hned ve vratech posděloval dojmy a holky ho chtěli ukousat a umuchlat k smrti – tak byly šťastné, že ho mají doma. V neděli ráno jsme ještě zajeli pro Haničku do Přerova, která se u Rexíka, Kamči a Petra měla jako v ráji, ale domů se jí chtělo, byla ráda, že je zase pohromadě se svými raubíři.

Závěr. . .
. . .viděli jsme kus světa, spoustu jezevčíků různých - obvykle pro nás překvapujících - vzhledů, ukázali jsme našeho českého jezevčíka za kanálem La Manche a určitě dlouhé cesty ani na minutu nelitujeme. Výstava Cruftś byla obrovský zážitek a zkušenost, není vyloučené, že ji v budoucnu nezopakujeme. Čas ukáže.
Velké díky patří všem , kteří nám podali jakékoliv informace o výstavě , o cestě do Anglie, těm, kteří s některými z nás měli nebetyčnou trpělivost při rychlokursu angličtiny a zejména těm, kteří se nám v době naší nepřítomnosti starali o zbytek smečky – kamarádovi Vaškovi Kořínkovi, který opatroval 4 členy naší smečky ve Vincencově a kamarádům Kamile a Petrovi Šindlerovým s Rexíkem, kteří rozmazlovali naši Haničku . Díky moc!

Pokusili jsme se touto fotoreportáží podat ucelené informace pro další případné zájemce o cestu na Cruftś , protože jsme něco podobného před odjezdem hledali a nenašli. Na spoustě webových stránek jsme našli hodně informací, ale vždy od všeho něco . Tak snad tahle fotoreportáž bude budoucím „ Cruftovým nadšencům“ k užitku. Reportáž bude ve zkrácené verzi uveřejněna i v některém z dalších čísel časopisu Jezevčík.