Stoupův blog


Deniska žádá rodiče o radu. . . .
(10.05.2010)

Ciko: Tak tu máme další dopis od naší dcerušky. Chudák naše malá jezevčice. . . tolik přemýšlení na tak malý mozeček...no uvažte sami:
Milý tatínku Ciko, milá maminko Capko!
Tak jsem se dnes s paničkou koukala na Novinky, jak, taťko, uděluješ rady do života mým nevlastním Ečkovým sourozencům. Potřebuji od vás taky jednu radu. Týká se mých dvounohých členů smečky. Včera jsem s nimi měla otřesný zážitek a zjistila, že jsou to úplná trdla a já jim vůbec nerozumím. A oni mně, bohužel, taky ne, i když to s nimi myslím dobře.
Představte si, že si páneček s paničkou včera usmysleli, že budou sázet brambory. Co jsou to brambory vím. I jsem je ochutnala, protože u babičky je dostávají slepičky smíchané se šrotem. Chtěla jsem vědět, co to mají k jídlu a tak když nedával nikdo pozor, ochutnala jsem. No, nebylo to špatné. Ale panička mi tvrdila, že to pejsci nežerou. No tak jsem se nachystala, protože když se jde pracovat na zahradu, chodím vždycky taky a pomáhám nebo dohlížím, aby to pánečci dělali správně. Páneček si vzal do ruky takový velký kůl s kovovou špicí a začal do záhonu píchat díry. Šlo mu to krásně, měl je v řadě a velké akorát na můj čumáček, jenže hlubší. Panička pak taky začala chodit po záhonu a nesla v ruce brambory. A najednou šup a jeden jí vypadl a spadl rovnou do jedné z dírek. To je průšvih! Rychle jsem vystartovala a brambor fofrem vyhrabala. Pracovala jsem oběma předními, až hlína lítala na všechny strany. A protože vím, že panička je nešika a mohl by jí tam spadnout znovu, vynesla jsem ho raději v tlamičce až na trávník. Sedím, čekám na pochvalu, případně slaďoučký piškotek jako jindy, ale panička na mě prý: „Fuj, co to, Denisko, děláš? Dej sem ten brambůrek.“ Sebrala mi ho, a představte si tu zlomyslnost,šla ho schválně znovu hodit do díry. Vystartovala jsem teda znovu, ale oni mě s pánečkem vyhnali ze záhonu, že to se prý nedělá. Tomu vůbec nerozumím. Jindy když jsem tak ochotná a pomáhám, pochválí mě za to, že jsem holčička hodná a šikovná a dostanu nějaký pamlsek. Tentokrát mě za vzornou a rychlou práci hubovali a navíc se mi strašně smáli. Urazila jsem se a odešla si sednout na zídku. Koukala jsem na ně, jak tam blbnou. Představte si, že panička těch brambůrků naházela do děr spoustu a ještě je pak navíc zahrabala. Kdyby si zahrabali kostičku nebo masíčko na horší časy, ale brambory? Navíc jich měli ještě spoustu v bedně a odnesli je pak zpátky do sklepa. Tak proč takové blbosti dělají? Snažila jsem se jim to vysvětlit, ale vůbec mi nerozuměli a blbli pořád dál.
Rodičové moji milí, poraďte mi, prosím, jak se to dělá, aby mi moji dvounožci rozuměli, když jim říkám tak důležité věci. Jinak jsou na mě hodní, krmí mě, mazlí se se mnou, chodíme spolu běhat ven, jezdíme na cvičák za jinými pejsky, k babičce honit slepičky, hrajeme si spolu, spím s paničkou ve stejném pelíšku, ale občas jsem z nich úplně vedle a nevím, co mám dělat. Většinou za své snažení dostávám pochvaly, ale někdy se snažím jako blázen a pánečci mi za to vyhubují a ještě se mi smějí. Nakonec se mi vysmívali i spolu se sousedy. To už byl vrchol. Já se těm blbostem, které dělají, taky nesměju. Naopak se snažím jim to říct a vysvětlit. Ale nerozumí mi. Jak se vy domlouváte se svými pánečky, aby vám rozuměli? Naučili jste mě spoustu věcí do života, ale na tuhle veledůležitou jste zapomněli. Tak mi napište, jak se to dělá.
Vaše nešťastná Deniska

No tak to vidíte, jak to má ta naše holka těžký. No tak co bych ti na to jako Tvůj táta, milá Denisko, řekl. . . naši pánečci už po zkušenostech s námi bramory kupují v Kauflandu , loni nám dokonce zrušili naše oblíbené jahodiště. . zaslechl jsem něco ve smyslu - "dyť jsem neměla letos ani jednu jahodu:-))" . No jo, když si panička rozhodne, že si pořídí takovou smečku jezevčíků, nemůže chtít jahody, to dá rozum, ne? Ale rozhodla se, že letos tam místo jahod bude trávník. . . ale slíbila, že o jahody určitě nepřijdeme. Ve skleníku máme salát a papriky, to nám moc nejede, na zahrádce mimo skleník pak rajčátka, to taky nic moc. . . ale holka máme móóóře malin. . . to milujeme a panička s pánečkem taky. Máme to rozdělené - my jezevčíci máme spodní patra a páneček s paničkou mají horní patra. Když už dojdou maliny dole, tak koukám na paničku těma svýma psíma očima jak si to trhá nade mnou a snažím se jí říct - no to snad nemyslíš vážně, že tu velikou malinu sníš sama...no a šup už je u mě v tlamičce. Tak se holka moje milá vykašli na brambory, ty nechej v zemi a počkej si na něco lepšího...jo a takové broskvičky nebo meruňky....to sedíme všichni pod stromkem a čekáme až nám nějaká spadne dolů... a sezení pod stromkem velí tvoje milovaná mamča Capka. neboj se, oni ti Tví dvounožci nakonec pochopí, co jim chceš říct/>