Stoupův blog


Deniska a svod
(05.05.2010)

Tak po zlodějském extempore si Deniska vyrazila na jarní svod loveckých psů. . .no vlastně nejenom ona. . před ní už na svodu byla jako první její sestřička Della / která mimochodem v 7 měsících už trénuje na umělé noře a bravurně ji zvládá . . .však má mít také po kom geny/ ,sestřička Dita a bráška Dingo. Ten stačil pro změnu rozhodčímu přepočítat prstíky , když se mu snažil spočítat zoubky . . .no, ale nechal mu je nakonec všechny . Každopádně všem páníčkům a paničkám děkujeme, že se svými ratolestmi na svod dorazili
Tak zpět k Denisce a jejímu prvnímu vystoupení :
Dnes jsem absolvovala jarní svod. Jelikož jsem pes, bylo psí i počasí. Celou noc lilo a nepřestalo ani ráno. Z domova jsme odjížděli v pěkném dešti. Páneček s paničkou si vzali nepromokavé bundy, panička pro jistotu i gumáky (a udělala moc dobře), ale co já chudáček?
Panička mě ale schovala k sobě pod bundu, takže mi lezla jen má zvědavá hlavička. Lepší to nebylo ani v Litovli na chatě Doubravce. Je to v lese, to se mi moc líbilo. I ta spousta velikých i malých pejsků. Ale to bahno fakt ne! Víc než hodinu jsem musela čekat. Pánečci se se mnou sice schovali na terasu u chaty, ale kdo to má tak dlouho vydržet, když navíc všude kolem voní něco k jídlu a je tu spousta psích kamarádů, za kterými nemůžu, protože jsem na vodítku.
Pak ale konečně zaveleli nástup. Pršelo, jen se lilo. Způsobně jsem seděla paničce u levé nohy jako kužílek a ani jsem se nehla. Nebavilo mě to. Ale pak začali troubit trubači a to se mi moc líbilo. Nastavila jsem ouška, co jen to šlo, a vyvaleně koukala. Byla jsem ticho jako pěna. Maminko, Ty prý zpíváš s trubači. Tak v tomhle jsem zklamala a nepodědila to. Pak následovalo nějaké kecání, co muselo zajímat paničku, ale mě vůbec, tak jsem se tam vykecávala s nějakým psím kamarádem. Pak zase troubili a potom už mě panička odvedla k našemu stanu. Ale museli jsme moc dlouho čekat, protože nejdříve posuzovali borderteriéry, pak velké drsnosrsté s hladkosrsté jezevčíky a dlouhosrstí trpasličí a králičí byli až úplně nakonec. Protože už mě to nebavilo, vzali mě páníci do lesa na vycházku. To už konečně přestalo pršet. V lese se mi moc líbilo. Byla jsem tam poprvé. Kdybyste věděli, jak to tam vonělo! Můj čeníšek měl přímo hody. Tolik pachů různých zvířátek jsem ještě nikdy necítila. Jezdila jsem s nosem u země jako blesk. Udělali jsme takové kolečko a vrátili se podívat, jestli už budeme na řadě. Ale kdepak. Tak páníčci si šli na jídlo (já jsem dostala kančí a daňčí masíčko taky, abych prý věděla, jak chutná zvěřina) a pak jsme šli na vycházku do lesa ještě jednou. Když jsme se vrátili, akorát šel první trpasličí jezevčík. Pak ještě jeden a potom už volali mě. Po paničce chtěli, aby se mnou obešla kolečko. Protože jsem věděla, že se na mě všichni dívají, řekla jsem si, že jim ukážu. Panička nasadila celkem dost ostré tempo a já krásně na vodítku mašírovala vedle její levé nohy. Celé kolečko. Ani jednou jsem nezkřížila paničce cestu, netrhala do boku, prostě vzorně jsem jim to ukázala. Panička mě pak postavila na lavici a dva chlapi mě začali prohlížet. Bylo mi řečeno fuj, tak jsem se nechala.
Hladili mě po hřbetě, po hlavě, koukali do očí, prohlíželi ouška. Ale pak na mě ten jeden začal namotávat nějaký provázek a to jsem se začala bránit. Panička mě musela držet za hlavu a utěšovala mě, že mi jen měří hrudníček. Ale hezké to nebylo. Ale zdaleka to nebylo to nejhorší. Pak mi ten druhý totiž začal mačkat a otvírat tlamičku. Zakousla jsem pevně zuby k sobě a zavrčela na něj. Jenže on na to nic. Začala jsem se drápat paničce do náručí. Ta mě určitě nedá! Ale ouha. Panička mě na zadních přitiskla k sobě, chytila hlavu a ten škaredý chlap mi otevřel tlamičku, strčil mi tam dokonce prst a dost dlouho mi koukal na zoubky. A já ho nemohla kousnout, i když jsem moc chtěla. Jen co povolil, skočila jsem paničce do náručí a už mě odtud nikdo nedostal. Panička mě donesla do auta, vytřela, položila do pelíšku, přikryla dekou a já jsem únavou usnula. Vzbudila jsem se až cestou. Panička seděla vedle mě a moc mě chválila, jak jsem byla šikovná a hodná. Daleko víc než ti starší lovečtí pejsci. Tak jsem jí znovu skočila do náruče a začala ji pusinkovat. Vydržely jsme to až domů. Doma jsem za to dostala Pedigree kapsičku, ale měla jsem veliký hlad, tak jsem si dala ještě granulky. A šla spinkat do pelíšku. Bylo to zajímavé, ale moc únavné. Procházky lesem, to dlouhé čekání a pak ještě tolik trápení od cizích chlapů, to jednu malou jezevčici opravdu unaví. Taky mi tam dali nějaký papír. Prý ho mám poslat svým rodičům, aby věděli, jak hezkou a šikovnou holku mají a že na ni můžou být pyšní. Tak vám jej posílám i s fotkami.
Zdraví Vaše Deniska

No, tak to má holka za sebou a ví aspoň co ji čeká na výstavách. . . určitě to zvládne,m tam, bude určitě šikovná po mně
Zdraví vás všechny váš Ciko
P.s. : venku leje jako z konve a já déšť z duše nenávidím. . .