Stoupův blog


Capka: Moje dcera Deniska alias mlýnek na strouhanku
(20.04.2010)

Panička už dlouho zvažovala nějakou pěknou a zábavnou rubriku na našich webových stránkách, ale že ji k tomu vyprovokuje moje milá dceruška Deniska, to bych tedy nečekala . Přišly další zprávičky z Mohelnice..

"Milá Stoupátka,
tak jako všem známým, nabízíme i vám službu mletí strouhanky ekologicky zdarma. Proč ekologicky? U nás to nově zajišťuje Deniska.
Jak k tomu došlo? Dnešek byl den blbec. Vyučování sice jen do 11:35, ale pak oběd s dozorem v jídelně, hodina na doběhnutí domů a zpátky a vyvenčení a nakrmení hafáka. Pak tradá zpátky na kosmetiku, tj. přesně ve 13:00 musím ležet na lehátku. Z kosmetiky pak rovnou k paní doktorce . Vše se dá v pohodě stihnout, domů to mám asi 7 minut, takže času až až. Jenže…. Přiletím domů, odemknu dveře, Deniska vyletí na zahradu jako střela a zmizí za rohem. No nic, říkám si, vezmu vodítko a jdeme ven. Jenže pohled mi sjel na podlahu - světlé mramorované kachlíky, včera vzorně vytřené, a na nich něco nedefinovatelného, nahlodaného na jemné kousky jako od bobra. Tak se zuju a jdu po stopě.
Z předsíně do chodby a v chodbě to vedlo na obě strany – do kuchyně i ke schodům do patra. Ze zvědavosti pokračuji ke schodům a po nich nahoru. Nahlodaný materiál (pořád ještě nevím, co to je) pokračuje po schodech až nahoru, ale na mezaninu leží půlka tvrdého ohlodaného rohlíku. Začalo mi pomalu svítat, ale zvědavá pokračuji dál. Nahoře je hlodavců plná chodba i záložní pelíšek. V něm leží další ohlodaný rohlík. Tak jsem rohlíky sebrala a jdu zpátky dolů a do kuchyně. Nahlodaný materiál stále pokračuje. V kuchyni u misek leží velká igelitová taška, všude kolem leží papírové i plastové proložky na vajíčka, esteticky upravené psími zuby podle vkusu toho zrzavého saláma, co raději zdrhnul na zahradu. Po celé kuchyni se válí asi 6 dalších tvrdých rohlíků v různé fázi rozežranosti. Igelitovou tašku s proložkami a tvrdým pečivem mi včera dala sousedka pro babiččiny slepice. Pověsila jsem ji v předsíni na věšák, protože tam je v bezpečí, a až pojedeme ve středu k babičce, odvezu ji.
Ale to hrozné divoké zvíře, které neustále stojí na zadních, kňourá a nechá se všude zvedat, si v naší nepřítomnosti poradilo i s tímhle oříškem. Musela vyskočit na botník cca 50 cm vysoký, stoupnout na zadní a urvat igelitku z věšáku. Další fáze obnášela odtažení do kuchyně a vyložení věcí. Pak už se jen hlodalo. Nametla jsem 2 lopatky strouhanky, vynesla do tříděného odpadu proložky, zavolala domů Denisku, dala jí granule (nežrala vůbec, rohlíky jsou dostatečně výživné), seřvala ji na 3 doby a letěla na poradu. Doběhla jsem za 2 minuty jedna. Z porady rovnou k paní doktorce. A ona mi řekne, že jsem nějaká moc nabušená, jako voják. Tak jsem jí vysvětlila, jak jsem v polední pauze mlela strouhanku. No, pobavili se i s manželem. Náš tatínek dorazil domů v 16:15, ještě k tomu s návštěvou, a chválili společně Denisku, že dnes nic neudělala, tzn. že nemá ani loužičku, tak je hodná. Když jsem mu večer po návratu vyprávěla celou tuhle story, královsky se bavil. Nejlepší je, že Deniska, ten hafan zatracenej pilnej, musela makat celé dopoledne, aby toho tolik stihla, ale unavená tedy rozhodně nebyla. Ani trochu. Zato si napapala bříško něčím moc dobrým, co jí panička vůbec nedává.
Až budete potřebovat kvalitně pomlet tvrdé rohlíky, pošlete, nameleme. Máme na to patent. Tohle možná vaše jezevčičí smečka neumí.
Je to náš teprve druhý jezevčík, ale ty zážitky by už klidně vydaly na celou knížku. Nevím, jestli se na důchod nedám na spisovatelskou činnost. Něco jako Náš život s jezevčíky, žánr satira. Máme tu hodně veselo, ale vše v pořádku. Jen chvilkama dávám za pravdu Peťovi s tím hajzlíkem zrzavým. Když chce, tak fakt umí!
S úsměvem na tváři zdraví mohelničáci
a jejich chlupatý mlýnek na strouhanku"

No tak to vidíte co ta moje holka zase vyváděla. . . a prý že my to neumíme , tak to se teda pletou. . my umíme namlet věcí .
Vaše pyšná maminka Capka